Jan Cebe

Abstract

Studie s komentovanou edicí dokumentů je věnována sociálně demokratickému novináři, politikovi a funkcionáři Josefu Jonášovi (1920–2002). Tohoto předního činovníka české demokratické komunity ve Vídni 2. poloviny 20. století představuje především v kontextu jeho aktivit v československém sociálně demokratickém exilu po únoru 1948. Text se zaměřuje zejména na období od Jonášova útěku z Československa do přelomu 50. a 60. let. Z té doby také pocházejí čtyři dopisy, které autoři předkládají v komentované edici. Soubor je zajímavý především proto, že přibližuje aktivity Josefa Jonáše v rámci exilu, ozřejmuje pozadí jeho přesunu z Kodaně do Vídně a naznačuje jeho vztahy k dalším výrazným osobám exilového života. Dopisy jsou dochovanou částí korespondence mezi Jonášem a Radomírem Lužou, jenž byl jeho blízkým přítelem a exilovým spolupracovníkem. V roce 1960 se Luža z New Yorku přesunul za Jonášem do Vídně a strávil tam s rodinou šest let. Zatímco Radomír Luža je již historikům čs. exilu (nejen skrze jeho autorské práce) dobře znám, osobnost Josefa Jonáše je v rámci studií exilu dlouhodobě přehlížena (vyjma souvislostí s exilovými aktivitami Bohumila Laušmana). Jeho činnost nejen v rámci sociálně demokratického exilu, ale i v širším kontextu (spoluzakladatel a člen redakční rady časopisu Svědectví, člen Rady svobodného Československa, Československého poradního sboru v západní Evropě aj.) ukazuje, že tato osobnost rozhodně není bez významu a zaslouží si vědeckou pozornost.