cenzura

Adam Havlík - „Žádám o vyslovení absolutního zákazu.“ Odbor zahraničního tisku jako součást informační politiky ministerstva vnitra
Abstract

Studie se zabývá útvarem federálního ministerstva vnitra (FMV), který měl v 70. a 80. letech 20. století na starosti kontrolu zahraničního tisku, oficiálně objednávaného z ciziny československým státem nebo individuálně importovaného jeho občanům. Zahraniční tisk a šíření informací v něm obsažených představovaly pro vládnoucí Komunistickou stranu Československa (KSČ) potenciální riziko, a proto podléhal poměrně přísné kontrole. V rámci Státní bezpečnosti (StB) dohlížel nad tiskovinami směřujícími do země tzv. odbor zahraničního tisku (OZT). Jeho zaměstnanci pracovali mj. v utajení na poštách, kde prověřovali balíčky se zahraničními časopisy a knihami a závadné tituly vyřazovali z oběhu. Podíleli se tak na cenzuře a usměrňování toku informací, aby byl v souladu s představami vládnoucí KSČ. Studie se zaměřuje na mechanismy, na kterých stálo fungování tohoto odboru. Zároveň sleduje i personální složení OZT a s ním i sociální profil těch, kteří se podíleli na jeho chodu.

Petra Loučová - O literatuře na cigaretových papírcích a průklepovém papíře. Historie československého samizdatu na příkladu života a díla Karla Pecky
Abstract

Životní příběh spisovatele Karla Pecky představuje jedinečnou sondu do dějin neoficiální literární a knižní kultury v Československu let 1948–1989, ale i do života spisovatele v totalitním režimu. Peckova samizdatová „odysea“ se započala tiskem ilegálního letákového časopisu Za pravdu v roce 1949. Tehdy mohl jen těžko tušit, nakolik se publikování v neoficiálních paralelních knižních obězích stane určující pro jeho tvorbu v dalších desetiletích. V padesátých letech jako vězeň v jáchymovských a příbramských pracovních táborech pokračoval utajeným psaním básnických sbírek a později povídek. Byl účastníkem vězeňského samizdatu, jehož nejkrásnější exempláře prý byly sepsány na cigaretových papírcích. V první polovině šedesátých let i později se některé jeho rukopisy kvůli oddalovanému vydání šířily mezi vybranými čtenáři nejprve pololegálně jako cyklostylované kopie. Krátkou kariéru oficiálního spisovatele z povolání ukončil vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Nastalo druhé dvacetiletí Peckova života, zarámované nemožností publikovat a hledáním cest, jak tuto bariéru překonat. Rukopis románu Štěpení doručený manželům Škvoreckým do Toronta a jeho následné vydání v exilovém nakladatelství '68 Publishers z Pecky udělalo samizdatového průkopníka. Normalizační sedmdesátá a osmdesátá léta prožitá v prostředí alternativní kultury přinesla několik dalších publikací v exilových a samizdatových nakladatelstvích (mj. román Motáky nezvěstnému) a taktéž řadu textů na stránkách časopisu Obsah. Peckovy samizdatové osudy se zakončily v podobě postsamizdatové publikace vězeňských básní Rekonstrukce, vydané vlastním nákladem v roce 1995, dva roky před jeho smrtí.