komunismus

Adam Havlík - „Žádám o vyslovení absolutního zákazu.“ Odbor zahraničního tisku jako součást informační politiky ministerstva vnitra
Abstract

Studie se zabývá útvarem federálního ministerstva vnitra (FMV), který měl v 70. a 80. letech 20. století na starosti kontrolu zahraničního tisku, oficiálně objednávaného z ciziny československým státem nebo individuálně importovaného jeho občanům. Zahraniční tisk a šíření informací v něm obsažených představovaly pro vládnoucí Komunistickou stranu Československa (KSČ) potenciální riziko, a proto podléhal poměrně přísné kontrole. V rámci Státní bezpečnosti (StB) dohlížel nad tiskovinami směřujícími do země tzv. odbor zahraničního tisku (OZT). Jeho zaměstnanci pracovali mj. v utajení na poštách, kde prověřovali balíčky se zahraničními časopisy a knihami a závadné tituly vyřazovali z oběhu. Podíleli se tak na cenzuře a usměrňování toku informací, aby byl v souladu s představami vládnoucí KSČ. Studie se zaměřuje na mechanismy, na kterých stálo fungování tohoto odboru. Zároveň sleduje i personální složení OZT a s ním i sociální profil těch, kteří se podíleli na jeho chodu.

Petra Loučová - Sinuhet za mřížemi. K osudům jednoho překladu a životnímu příběhu překladatelky Marty Hellmuthové
Abstract

Studie představuje profesní a životní příběh překladatelky Marty Hellmuthové (1917–1988), a to jednak v kontextu kulturních a politických dějin, jednak jako příspěvek k tzv. translator studies. Vzdělaná a jazykově nadaná manželka diplomata se rozhodla naučit finsky, aby zpřístupnila českým čtenářům román Miky Waltariho Egypťan Sinuhet. Díky archivnímu bádání se podařilo vypátrat, že překlad jedné z dosud nejpopulárnějších knih v České republice vznikal částečně na konci 50. let za mřížemi v nápravně pracovním táboře Pardubice, kde byla Hellmuthová nespravedlivě vězněna. Zatímco léta 50. a 60. pro ni byla obdobím, kdy si musela složitě vydobýt svou překladatelskou pozici, léta tzv. normalizace, která přinesla výrazný rozvoj československo‑finských vztahů, posílila její postavení coby Waltariho „dvorní překladatelky“, potažmo vážené překladatelky z finštiny, v niž díky svému odhodlání, pracovnímu nasazení a kvalitě překladů, ale zřejmě i dobrým vztahům s diplomatickými zástupci Finska dospěla.

Petra Loučová - O literatuře na cigaretových papírcích a průklepovém papíře. Historie československého samizdatu na příkladu života a díla Karla Pecky
Abstract

Životní příběh spisovatele Karla Pecky představuje jedinečnou sondu do dějin neoficiální literární a knižní kultury v Československu let 1948–1989, ale i do života spisovatele v totalitním režimu. Peckova samizdatová „odysea“ se započala tiskem ilegálního letákového časopisu Za pravdu v roce 1949. Tehdy mohl jen těžko tušit, nakolik se publikování v neoficiálních paralelních knižních obězích stane určující pro jeho tvorbu v dalších desetiletích. V padesátých letech jako vězeň v jáchymovských a příbramských pracovních táborech pokračoval utajeným psaním básnických sbírek a později povídek. Byl účastníkem vězeňského samizdatu, jehož nejkrásnější exempláře prý byly sepsány na cigaretových papírcích. V první polovině šedesátých let i později se některé jeho rukopisy kvůli oddalovanému vydání šířily mezi vybranými čtenáři nejprve pololegálně jako cyklostylované kopie. Krátkou kariéru oficiálního spisovatele z povolání ukončil vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Nastalo druhé dvacetiletí Peckova života, zarámované nemožností publikovat a hledáním cest, jak tuto bariéru překonat. Rukopis románu Štěpení doručený manželům Škvoreckým do Toronta a jeho následné vydání v exilovém nakladatelství '68 Publishers z Pecky udělalo samizdatového průkopníka. Normalizační sedmdesátá a osmdesátá léta prožitá v prostředí alternativní kultury přinesla několik dalších publikací v exilových a samizdatových nakladatelstvích (mj. román Motáky nezvěstnému) a taktéž řadu textů na stránkách časopisu Obsah. Peckovy samizdatové osudy se zakončily v podobě postsamizdatové publikace vězeňských básní Rekonstrukce, vydané vlastním nákladem v roce 1995, dva roky před jeho smrtí.

Eva Vybíralová - Revanšisti, či průkopníci smíření? Ackermann-Gemeinde a její podpora katolické církve v Československu v době komunismu
Abstract

Studie pojednává o různorodé materiální i jiné pomoci, kterou po několik desetiletí poskytovali členové a příznivci občanského sdružení Ackermann-Gemeinde českým katolíkům. Jednalo se především o zasílání stovek balíčků s konkrétní pomocí (vybrané knihy, sušené ovoce, léky, peníze aj.), dále o automobily pro kněze, financování oprav církevních budov v pohraničí, dary pro novosvěcence apod. Studie se také zaměřuje na pozornost, kterou této organizaci věnovala Státní bezpečnost, a to především jejím představitelům Adolfu Kunzmannovi (akce „Revanš“) a Franzi Olbertovi (akce „Náhradník“). V rámci těchto akcí provedla StB v 70. letech výslechy desítek kněží a aktivních laiků. Pro tuto studii byl použit mj. archivní materiál archivu Ackermann-Gemeinde v Mnichově a vybrané svazky StB uložené v Archivu bezpečnostních složek v Praze. Kromě toho bylo uskutečněno několik rozhovorů s účastníky pomoci na obou stranách.