letectví

Abstract

Ulrich Ferdinand Kinský (15. srpna 1893 – 19. prosince 1938) pocházel z historické české šlechty, ale oproti mnoha svým příbuzným byl stoupencem nacismu a v roce 1938 sehrál klíčovou roli při návštěvě mise lorda Runcimana v Československu. S nadšením vítal Mnichovskou dohodu a měl radost, že se jeho velkostatek u České Kamenice stal součástí nacistického Německa. Zemřel ve Vídni ještě před vypuknutím druhé světové války. Málo známé ale je, že za Velké války sloužil v rakousko-uherském letectvu, nejdříve jako pozorovatel a později jako pilot. Létání bylo jeho velkou vášní, v meziválečném období vlastnil tři letadla, s nimiž často létal po celé Evropě. U sídel svých panství, v Klešicích u Heřmanova Městce a v Dolní Kamenici u České Kamenice, nechal vybudovat soukromá letiště. Zastával také funkci prezidenta rakouského aeroklubu. Ve dvacátých letech byl i úspěšným automobilovým závodníkem a až do konce života zůstal vášnivým hráčem póla. Ač byl potomkem nejmladšího syna VII. knížete Kinského, po smrti svých dvou strýců a otce se stal v roce 1930 X. knížetem Kinským. Kromě paláce ve Vídni a dvou zmíněných velkostatků vlastnil ještě velkostatky Choceň, Rosice a Zlonice. Kinský se rozvedl s první manželkou zřejmě proto, že v jedenácti letech předčasně zemřel jejich jedenáctiletý syn Ulrich a Kinský dával Katalině, rozené Szechényiové, vinu za jeho smrt. Rozluku ale neuznala římskokatolická církev. Kinský se přes odpor aristokratických kruhů podruhé oženil s Mathildou, rozenou von dem Busch-Haddenshausen. Toto manželství mu dalo kromě dvou dcer i kýženého dědice. Za války se ovdovělá kněžna Kinská se synem a dcerami odstěhovala do Argentiny, svého rodiště. Jejich syn František Ulrich se až do své smrti v roce 2009 snažil vysoudit na České republice rodový majetek. Jeho nároky ústavní soud zamítl již v roce 2005, ale dílčí soudní spory se vedly až do jeho smrti. O svých rodičích tvrdil, že nikdy nebyli stoupenci nacismu, ale opak je pravdou. Zatímco u jeho otce není prokázáno, že by byl členem NSDAP, jeho matka se stala členkou této strany okamžitě po připojení německojazyčných oblastí k nacistickému Německu. Podle zpráv rakouské policie z roku 1949 patřila k horlivým národním socialistkám v Argentině i po skončení druhé světové války.