Stanislav Polnar - Nedovolené opuštění republiky v kontextu bezpečnostního práva
Abstract

Komunistický převrat v roce 1948 znamenal zásadní změnu právní politiky československého státu týkající se možnosti opustit svobodně svou zemi. Komunistická strana Československa (KSČ) nechápala tuto alternativu jako otázku svobodné občanské volby, ale naopak jako bytostný zájem celé společnosti na tom, aby toto základní lidské právo bylo co nejvíce omezeno. Důvody pramenily z ideologických, bezpečnostních a ekonomických hledisek. Bezpochyby zde působila i politická východiska Sovětského svazu, jenž se k možnosti svobodného opuštění vlastního státu stavěl zásadně negativně. Všechny uvedené faktory se nakonec projevily v právní politice, legislativě i aplikační praxi československých orgánů. V první řadě šlo o otázku pasové a vystěhovalecké agendy, na níž se atypicky podílely bezpečnostní orgány, a to včetně tajné politické policie, tedy Státní bezpečnosti. Díky tomuto institucionálnímu opatření se otevírala možnost přejít co nejrychleji z oblasti správní agendy přímo do sféry trestní represe. Trestní předpisy totiž po roce 1948 chápaly nedovolené opuštění republiky nikoliv jako otázku správního deliktu, nýbrž přímo jako skutkovou podstatu trestného činu proti republice. Je tudíž logické, že vyšetřování tohoto jednání spadalo do kompetence již zmiňované Státní bezpečnosti. Socialistické bezpečnostní právo regulovalo i režim na československých státních hranicích. Dávalo široká oprávnění příslušníkům Pohraniční stráže k tomu, aby použili proti občanům nedovoleně přecházejícím hranici služební zbraň, a to ve velmi širokém pojetí. Stejně tak byla státní hranice „zabezpečena“ takovými technickými prostředky, že o život přišly doslova stovky osob. Ne všichni z úspěšných emigrantů setrvali v cizině natrvalo. Z různých pohnutek se část z nich vracela zpět do Československa, čímž se vystavovali nebezpečí trestní represe a trvalého policejního dohledu. Stát se na druhé straně pokoušel v periodických kampaních přilákat emigranty zpět, a to pod příslibem beztrestnosti, k čemuž bylo využito právního institutu amnestie. Naprostá většina z velkých odchodových vln po roce 1948 a 1968 však tohoto zdánlivého dobrodiní nevyužila a zůstala trvale za hranicemi. Režim si poté přivlastnil alespoň jejich majetek, který zde ponechali. V každém ohledu tedy znamenal pokus o opuštění socialistického Československa občansky odvážný čin spojený s mnoha citelnými následky, a je proto hoden obdivu.

Pavel Žáček - The Emergency Security Measures and “Operation Student”: An Overview of the Activities of SNB Units and Troops of the Ministry of the Interior on November 17, 1989
Abstract

The intervention by the communist security forces on November 17, 1989, as part of an emergency security operation and the security measures codenamed “Student”, carried out in the centre of Prague and especially on Národní Street was to become a milestone in modern Czechoslovak history. The operation, whose objective was to prevent the student demonstration from moving to the centre of the capital, was   led by the Head Commander of the Municipal Directorate of the National Security Corps, Colonel JUDr. Michal Danišovič, and the main public order unit was the Trainee Emergency Brigade under the command of Major Bedřich Houbal, complemented by forces from the Special Purposes Section, State Security officers, four reserves from the local District National Corps Offices and other support and auxiliary units. As a reserve unit, which eventually played a key role in controlling the movement of the demonstrators and the operation as a whole, there was a professional operation unit – the Public Security Emergency Regiment under the command of Lieutenant Colonel Břetislav Zdráhala. Both units surrounded the core of the demonstrators on Národní Street, pushing them from both sides after a brutal intervention and the deployment of two armoured vehicles and eventually forcing them into a side street and scattering them. A dramatic role in this was played by members of the anti-terrorist squad headed by Major Petr Šesták who, in cooperation with secret police officers, selected individuals from among the demonstrators and, like the intervention squad members, brutally beat them with batons in the archway of Kaňkův Palace. The dis- proportionately harsh response by the security forces gradually led to the downfall of the communist totalitarian regime in Czechoslovakia.