tamizdat

Abstract

Životní příběh spisovatele Karla Pecky představuje jedinečnou sondu do dějin neoficiální literární a knižní kultury v Československu let 1948–1989, ale i do života spisovatele v totalitním režimu. Peckova samizdatová „odysea“ se započala tiskem ilegálního letákového časopisu Za pravdu v roce 1949. Tehdy mohl jen těžko tušit, nakolik se publikování v neoficiálních paralelních knižních obězích stane určující pro jeho tvorbu v dalších desetiletích. V padesátých letech jako vězeň v jáchymovských a příbramských pracovních táborech pokračoval utajeným psaním básnických sbírek a později povídek. Byl účastníkem vězeňského samizdatu, jehož nejkrásnější exempláře prý byly sepsány na cigaretových papírcích. V první polovině šedesátých let i později se některé jeho rukopisy kvůli oddalovanému vydání šířily mezi vybranými čtenáři nejprve pololegálně jako cyklostylované kopie. Krátkou kariéru oficiálního spisovatele z povolání ukončil vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Nastalo druhé dvacetiletí Peckova života, zarámované nemožností publikovat a hledáním cest, jak tuto bariéru překonat. Rukopis románu Štěpení doručený manželům Škvoreckým do Toronta a jeho následné vydání v exilovém nakladatelství '68 Publishers z Pecky udělalo samizdatového průkopníka. Normalizační sedmdesátá a osmdesátá léta prožitá v prostředí alternativní kultury přinesla několik dalších publikací v exilových a samizdatových nakladatelstvích (mj. román Motáky nezvěstnému) a taktéž řadu textů na stránkách časopisu Obsah. Peckovy samizdatové osudy se zakončily v podobě postsamizdatové publikace vězeňských básní Rekonstrukce, vydané vlastním nákladem v roce 1995, dva roky před jeho smrtí.