Adam Havlík - Místo jedněmi zbožňované, jinými zatracované. Podnik zahraničního obchodu Tuzex a jeho působení v socialistickém Československu
Abstract

This paper describes a special case of so‑called Tuzex trades in socialist Czechoslovakia. Tuzex stores were opened to sell luxury foreign and selected domestic “export” products. Only hard currency or special vouchers (Tuzex Crowns – TK, “bon/bony”) were accepted as means of payment. Tuzex stores were originally intended for customers such as foreigners or Czechoslovak citizens, who had official access to foreign currency (specialists working abroad, etc.). Eventually, however, a huge black market with foreign currency and Tuzex vouchers was emerged, allowing “ordinary people” to buy the desired foreign electronics, clothes, food, cars, etc. at Tuzex stores. The aim of the study is to analyse the causes of the establishment Tuzex in the late 1950s and its development and significance for the Czechoslovak centrally planned economy. From humble beginnings, the number of Tuzex stores, as well as foreign money revenues, grew until the late 1980s. In addition to the economic principles of Tuzex, the range of goods sold or its structure and staff, the text also focuses on undesirable but partially tolerated forms of crime that are related to the existence of Tuzex.

Jan Pelikán, Ondřej Vojtěchovský - V předtuše odkvétání. Československo a Jugoslávie v prvních měsících normalizace
Abstract

Studie mapuje období od jara 1969 do počátečních měsíců roku 1970 v ČSSR, kdy se zde Husákova skupina etablovala ve vedení komunistické strany a státu. Její postoj vůči Jugoslávii byl ambivalentní. Konzervativní a dogmatické složky nového režimu považovaly jugoslávské „revizionisty“ za inspirátory i podporovatele Pražského jara. Část normalizační garnitury, včetně Gustáva Husáka, si však přála obnovit dobré vztahy s Bělehradem a docílit z jeho strany gesta uznání a tím posílit svou legitimitu. Jugoslávské vedení trvalo na svém odsouzení sovětské intervence v srpnu 1968, zároveň však akceptovalo nový stav. Snažilo se vyhnout obviněním, že Jugoslávie aktivně vstupovala do vnitřních záležitostí Československa, jelikož sama svou zahraničněpolitickou strategii stavěla na principu nevměšování. Podobu československo-jugoslávských vztahů ovlivňoval Sovětský svaz, který z pragmatických důvodů vztahy s Jugoslávií po krátkém ochlazení opět normalizoval. Sověti i Jugoslávci však využívali československou platformu pro ventilování kritičtějších a ofenzivnějších postojů než na vlastní bilaterální rovině. Československo-jugoslávské vztahy tak zůstávaly v uvedeném období výrazně chladnější než vztahy sovětsko-jugoslávské. Nástup nové mocenské garnitury v Praze se ale nedotkl praktické roviny vztahů, zvláště pak hospodářské spolupráce, na které měly obě strany mimořádný zájem. Studie dále analyzuje slovenský aspekt vztahů s Jugoslávií a dopady politické roviny na společenské fenomény, jako byly turistika a cestovní ruch.